Jsem vyvrhel...
Sice nevím, co to je, ale asi jsem provedla něco strašného...
Byli jsme zase jednou na prochajdě všichni tři psi a máminka a Verča a Tom. Ti dva se tvářili, že je to za trest, navíc začalo trošku pršet. Mamča je přemlouvala dál a dál, k roklím, k bříze, a pak že se nebudeme vracet stejnou cestou a půjdeme zpátky přes les. Nevím, co má Verča proti lesu, já přeci vím, že tam ta obávaná prasátka nejsou... Pěkně jsem si zarevírovala, VŽDYCKY jsem se vrátila na písknutí nebo zavolání a žádné přátelské lesní zvířátko jsem nenašla. Až skoro na konci prochajdy jsme potkali zlaťáka, ale byl na vodítku, takže žádná legrace s ním nebyla. A když už jsme byli skoro doma, našla jsme báááječnou blátivou louži, no kdo by si do ní nelehl?? A neplazil trošku?? Bahýnko až za ušima... Musela jsem se jít ukázat Verče, ta to určitě ocení! Neocenila. Ječela, ať k ní nechodím, a zase říkala něco o praseti? Chm. Tak jsem běžela za maminkou. No je fakt, že na těch 10 metrech jsem nabrala trochu rychlost, a že jsem nestačila včas před ní zabrzdit, ale za to křupnutí v její noze teda rozhodně nemůžu!!! Ani za to, že teď má nohu v bílém tvrdém obalu a chodí o berlích... Stejně je má jen proto, aby na nás došáhla a mohla nás s nima postrkovat i mlátit, dokonce!!!
A na mě všichni zahlížejí jako na třídního nepřítele, přitom já jsem se chtěla jen bahnitě přitulit............. Chudák já....
10.8.2016
