Začátkem srpna zase začala panička vyšilovat, shánět mapy, balit věci a hlavně se shánět po tom, kde jsou na Slovači medvědi... No všichni věděli, že zrovna na Malé Fatře, ale proč jí to říkat, že? A tak jsme vyjeli v pátek 10. srpna, s mezipřistáním v kempu v Bojkovicích, a v sobotu jsme po několikáté otočce na silnici konečně našli tu správnou odbočku a pak i tu správnou chatu - v údolí říčky Zazrivka, nedaleko obce Lučivná, Terchová a Párnica.
Naše bouda byla bezva, kousek od silnice a přitom skrytá všem, v lese, vedle potoka, no zkrátka - co si víc může retrívr přát??? Panička si obzvlášť pochvalovala koupelnu - na potoce postavená sprcha ohřívaná tím, čím páníček přiloží v kotli...
Panička se už předem velmi obávala medvědů. No a proto chodili všichni tak, aby alespoň jednoho jednou potkali. Na trase z Lučivné na Rozsutec jsme nejdřív potkali poškrábaný strom, pak medvědí exkrement, a nakonec celého živého medvěda... Jasně, že my psí holky jsme o medvědovi celou dobu věděly, jen jsme netušily, že to je nějaký obávaný nepřítel. To až páník začal strašit, že ho viděl poskakovat přes maliní, no prostě viděl méďu naživo... Panička doteď smutní, že ho neviděla... jen se chvíli válela v jeho malinách :-)))
No, medvěda nám nedovolili chytit, ani srnce, který se nám stavěl jak manekýn, na mloka jsme neměly chuť... Prostě nám to Slovensko nějak nesedlo - pořád jsme musely chodit na stopovačce, do lanovky na Vrátnou nás nevzali, na Štrbském plese jsem nemohly ani prohnat kachny, na Liptovské Mare jsme se jen lehce vykoupaly, a při túrách po Malé Fatře jsme se nemohly ani pořádně skamarádit s ovečkama a kozama...
Příště budeme vybírat dovolenou podle toho, co zajímá nás, pejsky!!!!
