Na Nový rok jsme vyšli na pochod. Bylo tady hrozně moc mých prima kamarádů. Nejdřív jsme chtěli jít více ku Praze, ale potom jsme šli přes Únětice, kolem Únětického potoka a přes obec Černý Vůl, potom přes ten sad, kudy vždycky chodíme na prochajdy a pak takovou úvozovou cestou a kolem Statenického potoka a už jsme tam byli. V té "jizbě" bylo tak teplo, a dostala jsem i chleba. No ale i když mě zábly nožičky, tak to nebylo nic, proti zalehlým uším. Zalehlé uši jsem měla od nějaké Karin, mé paničky a toho lidského mláděte, tušim Martina. Pořád křičeli a ječeli, padali (nevim proč, já neupadla ani jednou =))) ), házeli po sobě koule a taky mě někdy trefili!... No prostě hrůza, už jsem myslela, že to nikdy neskončí, až najednou ta hospoda. Záchrana, spása... No to bylo, ale jen na chvíli. Když jsme zase vyrazili, tak to opět začalo! Ale to už jsem nevydržela a běžela jsem pryč. Nejdřív to bylo docela dobré, jenže najednou mi začalo být úzko,byla tma a já se bála, protože dlouho nešli, tak jsem se rozeběhla za nimi a jak se mi ulevilo, když jsem je tam viděla ve sněhu, všechny na jedné hromadě. A bylo tam i to lidské mládě Veronika! No potom je to přešlo a celý zbytek cesty šli v klidu. Před naší velkou boudou jsem se se všemi rozloučila a pak jsem se šla ohřát k tomu topení. No a pak jsem spala a spala a spala. A dobře se mi to spalo...
Zatím nebyl vložen žádný komentář
